Fotovoltaika začíná mít zelenou i v historických částech měst a v národních památkových zónách! Národní památkový ústav kromě samotné metodiky zveřejnil i prezentaci se základními principy povolování FVE podle jednotlivých úrovní památkové ochrany. Výborným příkladem je Národní divadlo v Praze, které vkusně umístilo solární panely na střechu budovy Nové scény přímo v centru Pražské památkové rezervace. Ale FVE Národního divadla není zdaleka jedinou "efektivní vychytávkou" v oblasti šetření energie, udržitelnosti a ekologie.
Na střeše provozní budovy ND a Nové scény je fotovoltaická elektrárna, která je vidět jen shora. Teplo ze zahřátého oleje hydrauliky jevištní technologie se využívá k ohřevu vody. Dříve se olej průtočně chladil pitnou vodou. Ze vzduchu odváděného z jeviště se odebírá teplo či chlad, který se vrací do přiváděného vzduchu.
V podzemí je tepelné čerpadlo, které při napojení na vltavskou vodu podle potřeby topí nebo chladí, ale také může topit a chladit zároveň. Teplo vznikající na osluněných fasádách budov, které je nutné chladit, se totiž využívá pro vytápění neosluněných částí budov. Úsporná svítidla, někde ovládaná pohybovými nebo osvitovými čidly, spotřebovávají až o 80 procent méně elektřiny.
K příkladům úspěšné realizace fotovoltaiky na kulturních památkách či v památkově chráněných zónách patří podle ministerstva kultury nejen budova Nové scény Národního divadla v centru Pražské památkové rezervace, ale také malá vodní elektrárna Přelouč, anebo vila majitele firmy „Aramis Werke“ Aloise Krause v Jablonci nad Nisou, kde se aktuálně fotovoltaický systém instaluje.
„Jako první jsme instalovali fotovoltaickou elektrárnu na provozní budově vedle náměstí Václava Havla. Zvolili jsme systém fotovoltaických panelů integrovaných do hydroizolační fólie, která byla použita při opravě střechy. Výhodou tohoto systému je nízká hmotnost je 4 kg/m 2 a instalace bez jinak nezbytných nosných rámů, které se používají pod klasické fotovoltaické panely,“ říká Tomáš Staněk, tiskový mluvčí Národního divadla. První fotovoltaická elektrárna zaujímá plochu 544 metrů čtverečních, druhá pak 556 metrů čtverečních. Celková roční produkce elektrické energie je v rozmezí 35–40 MWh.
Instalace solárních panelů, výměna klasických žárovek za LED svítidla, využití tepla z jevištní hydrauliky a další opatření uspořila Národnímu divadlu za deset let přes 93 miliony korun.
Češi dlouhodobě spolupracují s předními světovými producenty fotovoltaických systémů na vývoji nových technologií. Ty sníží emise při výrobě fotovoltaických panelů, prodlouží jejich životnost a urychlí výrobu. A také podpoří estetické vnímání fotovoltaického světa. Vývoj cen energií v uplynulých patnácti měsících vyburcoval zájem o fotovoltaiku napříč celým Českem. Boom odvětví s sebou přináší nejen masovou produkci, ale také vývoj nových produktů a technologií. Ministerstvo kultury proto na jaře reagovalo požadavkem na Národní památkový ústav, aby vypracoval jednotnou metodiku pro celou zemi a zvolil benevolentnější přístup.
Fotovoltaika v památkové oblasti.pdf
Základní principy povolování FVE v památkových oblastech.pdf
Jednou z možností je také stále více rozšířená integrovaná solární technologie v architektuře.
Alternativou, jak vyhovět vzhledovým požadavkům v památkově chráněných zónách, mohou být fotovoltaické prvky, které svým designem splývají se zástavbou - solární architektura. Ať už jde o solární tašky či šindele, které v sobě obsahují fotovoltaické články, anebo fotovoltaická skla. Jejich použití je u nás zatím spíše omezené, a to především kvůli jejich vyšší pořizovací ceně.
Solární tašky fungují na stejném principu jako fotovoltaické panely, vyrobenou elektřinu lze buď rovnou spotřebovat, anebo ukládat do bateriového úložiště. Na střechu se umístí takový počet solárních tašek, který odpovídá požadovanému výkonu. Zbytek střechy se pak osadí běžnými taškami bez solárního článku. Výrobci je nabízejí ve stejném designu, takže na střeše jsou oba druhy tašek od sebe k nerozlišení a střešní krytina působí sjednoceným dojmem.
Mnohem dál jde pak jeden z předních světových výrobců, americký First Solar, který chce spustit masovou výrobu nového typu tenkovrstvých panelů CadTel bez použití křemíku (Thin- film Cadmium Telluride). Křemík je základním prvkem dnes běžně vyráběných monokrystalických a polykrystalických panelů, je však drahý a také jeho zpracování je energeticky velmi náročné. Cílem amerického výrobce je snížit emise vznikající při výrobě panelů a také prodloužit jejich životnost. Tento druh panelu se chová odlišně – jeho výkonnost je zatím zpočátku mírně nižší než u klasických panelů, je však výrazně stabilnější a klesá jen velmi pomalu. To prodlužuje jeho životnost až na třicet let.
Další novinkou, na kterou můžeme narazit i v Evropě, je pak fotovoltaické sklo. Jde o technologii, která je průhledná a nanáší se na sklo. Má široký záběr využití, ať už v domácnostech, veřejných budovách, nebo třeba na tramvajích. Okno zůstává průhledné a nadále plní svou funkci, k tomu navíc vyrábí elektřinu. Výkon je sice nižší než u běžných fotovoltaických panelů, článek však nezabírá žádné místo navíc a estetický vzhled objektu zůstává nedotčen. Praktické využití je třeba na sklenících nebo bazénech, které může rovnou vyhřívat.
Prohlédněte si oceněné projekty světové špičky solární architektury.
