Společnost SUNFIN letos podpořila naši dvoučlennou výpravu na daleký sever, nasměrovanou do rozlehlé divočiny Aljašky a Yukonu, která měla mimo jiné přinést informace o probíhajících klimatických změnách v největším severském lesním ekosystému planety. Aljašce se říká "Last Frontier" a právě díky probíhajícímu oteplování jsme do poslední chvíle vůbec netušili, jestli se za slavnou "poslední americkou hranici" vůbec dostaneme.
Nakonec vše proběhlo podle plánu a na téměř měsíčním putování jsme spluli na kanoi 400 km, prošlapali stovku kilometrů a ujeli dalších 4000 km. Poznali jsme úžasná místa v nedotčené přírodě a jejich přirozené obyvatelstvo. I když jsme navštívili jen střípek z těchto divokých končin, bylo na každém kroku jasně vidět, že oteplování planety je na severu mnohem rychlejší. Jak velký na tom má podíl člověk a skleníkové plyny nám dnes ukazuje moderní výzkum, ale především je jasné, že lidstvo se musí změnám přizpůsobit a zabránit ohrožení života na Zemi.
Severské jehličnaté lesy (tajga) jsou největší planetární ekosystém pokrývající 11% souše. Je tedy velmi důležité zabývat se klimatickou změnou právě v těchto oblastech, o kterých se mylně lidstvo domnívá, že jsou nevyčerpatelnou zásobou životních potřeb k fungování planety.
Rozsáhlý požár v Hřensku v ČR nás upozornil na změnu klimatu, která vysušuje půdy a lesy. Že nakonec "chytré hlavy" našly potřebného viníka a vše hodily na ekologisty prosazující bezzásahové oblasti v Českém Švýcarsku... k tomu se raději nebudeme vyjadřovat. Nicméně souvislost mezi klimatickou krizí a nárůstem ničivosti požárů pokládá většina vědců za prokázanou a nespornou.
Letos na Yukonu a Aljašce probíhaly netradičně velké výkyvy počasí. Proto bylo nutné pozorně sledovat cílové lokality, aby se náš výlet mohl vůbec uskutečnit! Posloužily nám k tomu aktuální informace na Yukon News a zprávy od krajánků žijících na Yukonu.
Naše téměř měsíční výprava začala v hlavním městě Yukonu Whitehorse. Nejdříve nás čekalo deset dnů, ve kterých jsme spluli na kanoi 400 km po řekách Teslin River a Yukon River. Po návratu do Whitehorse jsme si půjčili na zbývajících 20 dní auto, abychom mohli uskutečnit přesuny na vybrané lokality na Aljašce. Namířeno jsme měli do národního parku Wrangell, kde jsme strávili 5 dnů u potoka Nugget Creek pod ledovcem Kuskulana, dále na poloostrov Kenai a nakonec do přístavního městečka Haines u řeky Chilkoot.
Na řece Teslin River projíždíme desítky kilometrů kolem tajgy, kterou se prohnal požár.
Klimatické změny na Yukonu
Vraťme se ale zpět na Yukon a do okolí letiště ve Whitehorse. Zkostnatělí úředníci konečně začali reagovat na situaci v oblasti řeky Teslin a ve městech Whitehorse a Carmacks, kde nejprve v důsledku tání velkého množství sněhu vznikly povodně, následně spodní voda vytvořila obrovské sesuvy půdy a po náhlém oteplení nastoupily rozsáhlé požáry. Není to sice nic neobvyklého, ale zarážející je čtyřnásobný nárust proti loňskému roku ve všech destruktivních oblastech. Přiroda je na to možná připravena, ale člověk (i v tak řídce obydleném území jako je Yukon a Aljaška) bohužel ne.
Úrovně povodní v roce 2022, kterým místní komunita čelila, byly o 1,1 metru vyšší než v roce 2021. Pro naši cestu byly právě tyto oblasti, a dále město Whitehorse včetně povodí Yukonu až do Carmacks, ohroženy nejen povodněmi, ale i sesuvy půdy, které uzavřely silnice a kempy.
Květen 2022. Čtvrtý sesuv půdy pod letištěm ve Whitehorse u břehů Yukon River. Letiště jen zázrakem zůstalo v provozu. Uzavřena byla pouze silnice a kemp Robert Service.
Když jsme do Whitehorse dorazili, byla již cesta průjezdná a sesuvy připomínal jen zákaz zastavení.
Složitost Yukonu nyní vyžaduje nový přístup ke změně klimatu a reakci na katastrofy. Změna klimatu má hluboký dopad na komunity všech velikostí. Záplavy, lesní požáry, sucha a tání permafrostu jsou stále častější a tyto dopady jsou pociťovány stále citelněji. Yukon je komplikované místo, protože je tam teritoriální vláda, má federální přítomnost a řadu místních a obecních samospráv s různými pravomocemi a jurisdikcemi, různé typy domorodých vlád. Všechny tyto vlády tvoří náročný mix a to věci komplikuje.
V roce 2022 bylo na území dosud zaznamenáno 244 požárů, přičemž bylo spáleno téměř 139 000 hektarů. Na konci července ještě na Yukonu stále hořelo 181 požárů. V porovnání s loňským rokem bylo letos spáleno více než čtyřnásobek půdy, v roce 2022 bylo spáleno 130 024 hektarů a za celý rok 2021 bylo spáleno 31 424 hektarů.
Mapa aktivních požárů na Yukonu v červenci 2022.
Naštěstí pro nás se na konci července konečně dostavily také první srážky, které srazily úroveň požárního nebezpečí ve velké části regionu. Naše oblasti již nebyly pod evakuačním poplachem a aktivní požáry nerostly tak rychle jako předtím. Otevřela se Klondike Highway, ustaly evakuační výstrahy a skončil zákaz používání otevřeného ohně. Uzavírky silnic po záplavách a sesuvech půdy se pomalu oteviraly. Území bylo stále ohroženo rozsáhlými telekomunikačními výpadky a špatnou kvalitou ovzduší. Cestující byli požádáni, aby očekávali dlouhá omezení na silnicích a byli vybaveni jídlem a vodou navíc, a připraveni upravit plány, protože situace se může rychle změnit.
Je smutné, že k dnešnímu dni neexistuje stále žádný postup, na kterém by se samosprávné vlády Inuitů a prvních národů, územní vlády a federální vláda dohodly, pro vznik opatření na podporu infrastruktury a rozhodnutí o přizpůsobení se změně klimatu. Namísto toho mají různé vládní řády nekonzistentní a nekoordinované infrastrukturní strategie a adaptační iniciativy. Měnící se klima nejen Kanady má hluboké a trvalé dopady na naši společnost, ekonomiku a životní prostředí. Vyšší teploty, měnící se vzorce srážek, extrémní jevy počasí a stoupající hladina moří jsou jen některé ze změn, které již ovlivňují mnoho aspektů našeho života.
Změny klimatu budou přetrvávat a v mnoha případech v příštích desetiletích zesílí. Pochopení těchto dopadů je nezbytné pro snížení rizik, budování odolnosti a podporu zdravého rozhodování.
Klimatické změny na Aljašce
Arktida se již otepluje rychleji než zbytek planety. Indiánské komunity jsou svědky ohrožení jejich způsobu života kvůli vyčerpání divoké zvěře a tání pobřeží. Požáry trvají každé léto déle a záplavy vedou k přesídlení měst. Celá města byla nucena vykořenit kvůli silné erozi a tání permafrostu – půdy, která má teplotu pod bodem mrazu vody. Vláda identifikovala nejméně 31 aljašských měst, kterým hrozí trvalé zničení, přičemž se předpokládá, že některá se do roku 2050 stanou neobyvatelnými.
Přemístění celých komunit vyžaduje velké množství financí a roky plánování. Venkovské komunity, zejména domorodí "Američané", jsou dále ovlivněny měnícím se prostředím, protože se silně spoléhají na přírodní zdroje. S rostoucími teplotami je méně ledu, na kterém lze lovit. Řeky nezamrzají kdy mají. Tím omezují cestování v zimě a dělají ho více nebezpečné. Obyvatelé, kteří spoléhají na pobřežní led, který chrání vesnici před bouřkovými vlnami, tvrdí, že ledu na moři je každým rokem méně a méně. V důsledku toho mizí pozemky v okolí obce. Podle jednoho odhadu ztrácejí jeden akr ročně a pomalu mění vesnici na ostrov. Navzdory tomu se lidé stále drží na své půdě, ale budou muset čelit stále náročnějším náročným výzvám. Státní a federální vláda také nedávají finanční prostředky dostatečně rychle, takže provedení těchto oprav je mnohem obtížnější.
Otázka tání permafrostu je také velmi naléhavá, protože uvolňuje obrovské zásoby plynů zachycujících teplo, které byly uzamčeny pod ledem, což dále poškozuje životní prostředí a vytváří neuvěřitelně škodlivé zpětnovazební smyčky oteplování. Způsobuje také kolaps silnic, protože vrstvy ledu a zmrzlé nečistoty pod nimi rychle měknou.
Jak půda odtává jsme se také přesvědčili přímo pod letištní dráhou ve Whitehorse na Yukonu (viz foto), což má za následek nákladné opravy. Pro Shakooklik na Aljašce činí náklady na opravu a opevnění jejich města téměř 100 milionů dolarů. To vše vyvolává otázku, jak dlouho budou muset Aljašané nést břemeno klimatické krize, když se budou chtít udržet na svých pozemcích a jak nákladné to bude.
Rychlé ubývání ledovců. Po náročném výstupu se nám podařilo stanout na protějším vrcholu nejvyšší hory parku Wrangell - Mount Blackburn (4 996 m. n. m.), ze kterého se na všechny strany táhnou ledovcové splazy. V našem případě to byl ledovec Kuskulana. Po obrovském ledovém jazyku už není ani památky. Ledovec během pár desítek let ustoupil o 15 kilometrů a zanechal po sobě pouze koryto plné hlíny, sněhu, ledovcových morén a jezírek (červeně je vyznačena původní plocha ledovce).
U většiny ledovců ve Skalistých horách, které jsou pro turisty dostupné autem, jsou postaveny cedulky, jenž označují délku ledovce v konkrétním roce.
Nález mláděte srstnatého mamuta na Yukonu
A pro zajímavost jedna veselá zprávička roku 2022 z Yukonu, která má možná také malou souvislost s výše probíranou klimatickou změnou. Zlatokopové na Yukonu objevili mumifikované mládě mamuta. Těžaři zlata, kteří prokopávají yukonský permafrost, občas narazí na fosilie nebo kosti. Když horník z Treadstone Gold prorazil bagrem zmrzlý kus země, všiml si něčeho zvláštního. "Něco se na mě dívalo," řekl. Okamžitě oznámil tento objev majiteli společnosti. "Není to člověk, myslím, že je to bizon nebo co," řekl zlatokop Delawski. Pak uviděl chobot a uvědomil si, že se dívá na mládě mamuta. Paleontologové skutečně potvrdili, že starověké slůně je nejzachovalejší mamut, jaký se kdy v Severní Americe našel.
Pro vědce tento nález znamená neuvěřitelný nový zdroj informací o tom, jak se sloni přizpůsobili k přežití v tak chladných podmínkách ve vysokých nadmořských výškách a jak se vnitřní fungování srstnatých mamutů liší od fungování současných slonů v tropickém podnebí. Pro Trʼondëk Hwëchʼin First Nation, na jehož území bylo mamutí mládě objeveno, je nález významný i na duchovní a kulturní úrovni, jako jeden z jejich posvátných předků. Staršinové kmene byli rychle povoláni, aby pojmenovali mládě mamuta a shodli se na "Nun cho ga", což znamená „velké zvířecí mládě“. V jazyce Hän totiž neexistuje slovo pro „mamuta.“
Jaká je tedy pravda o klimatické změně?
Změna klimatu nemůže zapříčinit určitou extrémní událost (ve smyslu „příčina“ vede k „následku“), protože všechny meteorologické události mají více příčin a svou roli hraje i náhoda – počasí je do určité míry chaotické. Změna klimatu nicméně může mít vliv na to, jak pravděpodobná a jak intenzivní určitá událost je, a tedy i jaký dopad má na osoby, majetek a přírodu. Při informování o extrémních meteorologických událostech je také důležité zdůrazňovat, že bez ohledu na změnu klimatu se povodně, sucha či vlny veder stávají větší či menší katastrofou podle toho, do jaké míry jsou zranitelní lidé, kteří v dané oblasti žijí.
Dobře zpracovaný článek vycházející z výzkumů IPCC (Integrovaná prevence a omezování znečištění životního prostředí Integrated Pollution Prevention and Control) se nachází na webu faktaoklimatu.cz. Dozvíte se zde například jaký vliv na oteplování planety mají emise skleníkových plynů produkované člověkem.
Prohlédněte si stručnou tabulku, která shrnuje podložená fakta o vlivu oteplování planety na extrémy počasí.
Zpráva IPCC z roku 2021 jednoznačně uvádí, že průměrné teploty i extrémní vedra dosahují vyšších hodnot na všech kontinentech a že je to dáno změnou klimatu způsobenou člověkem. Vlna veder, která by se v předindustriálním klimatu vyskytla jednou za 50 let, se nyní za stejné období vyskytne 4,8krát a bude o 1,2 °C teplejší. Při globálním oteplení o 2 °C se vyskytne 13,9krát a bude o 2,7 °C teplejší.
Toto jsou celosvětově zprůměrované hodnoty pro méně intenzivní vlny veder. U extrémních vln veder a v konkrétní lokalitě však může být v důsledku změny klimatu pravděpodobnost až několikasetkrát vyšší. Patrné je to z řady atribučních studií pro jednotlivé události. Rekordní vlna veder v západní Kanadě a USA v roce 2021 by byla bez změny klimatu způsobené člověkem téměř nemožná, stejně jako Sibiřská vlna veder v roce 2020
Od 50. let 20. století se na většině míst naší planety zvýšila četnost i intenzita přívalových dešťů, což je podle současných poznatků dáno zejména změnou klimatu způsobenou člověkem. K výraznému snížení pravděpodobnosti jejich výskytu nikde nedošlo.
Celkově lze na základě kombinace pozorovaných trendů a metody atribuce předpokládat, že v důsledku změny klimatu dojde k nárůstu povodní způsobených intenzivními srážkami v Evropě, většině Asie, střední a východní části Severní Ameriky, v severní Austrálii, severovýchodní části Jižní Ameriky a v jižní části Afriky. Naproti tomu v rozsáhlejších oblastech Afriky, Australasie a Jižní a Střední Ameriky se o podobných změnách zatím nelze s jistotou vyjádřit.
Obecně můžeme změně klimatu s jistotou přisoudit zvýšení pravděpodobnosti výskytu požárů v jižní Evropě, severní Eurasii, USA a Austrálii, přičemž se objevily i důkazy o podobném trendu na jihu Číny. Je také pravděpodobné, že s postupujícím globálním oteplováním bude těchto podmínek vhodných pro vznik požárů přibývat na pevnině všude.
Zdroje zapálení – Lidská činnost, například zakládání ohňů, může být spouštěčem katastrofy v celém lese. Podle US Forest Service je 85 % lesních požárů v USA důsledkem lidské nedbalosti nebo úmyslu. Délka sezóny lesních požárů se ztrojnásobila (v absolutních číslech jde o prodloužení přibližně o tři měsíce) ve srovnání se stavem, kdy je zapálení způsobeno bleskem. Při podávání zpráv o příčinách významných lesních požárů je důležité informovat i o těchto faktorech a také zmínit, kolika osob a staveb se to týká a jak velké riziko to pro ně představuje.
V každém případě skutečnost, že riziko lesních požárů zvyšují i další faktory, nesnižuje roli změny klimatu. Ta prodloužila na celém světě sezónu lesních požárů v průměru o cca dva týdny, a to hlavně tím, že zvýšila dostupnost paliva (důsledek horka a vysychání). Srovnání těchto čísel nicméně nevykresluje skutečnost v úplnosti: změna klimatu rovněž zvyšuje intenzitu období požárů způsobem, jakým ji nárůst počtu požárů způsobených člověkem nezvyšuje. Klimatická změna totiž také ovlivňuje, jak se daný požár rozhoří, jaký bude jeho rozsah a délka jeho trvání – působí tak jako faktor souběžně s nárůstem počtu požárů způsobených člověkem, takže sezóna požárů je pak delší a zároveň intenzivnější.
